Legislativa
Pro bono činnost (oproti systému státem garantované bezplatné právní pomoci) nevyžaduje žádné zvláštní požadavky na právní úpravu. To vyplývá z podstaty pro bono jako zcela dobrovolné činnosti advokátů, kteří ji vykonávají ze svého svobodného rozhodnutí a sami si určují její typ a rozsah. Z hlediska právních požadavků tak postačuje zákonem stanovená možnost poskytovat právní služby bezplatně. Taková možnost vyplývá z dikce ustanovení § 22 odst. 1 zákona o advokacii1), podle něhož se advokacie vykonává zpravidla za odměnu. Je tedy možné advokacii vykonávat i bez nároku na odměnu.
Za právní základ pro bono služeb advokátů lze považovat rovněž čl. 18 odst.1 Etického kodexu,2) podle něhož je advokát povinen, byl-li k tomu vyzván, podílet se v přiměřeném rozsahu na projektech směřujících k prosazování nebo obhajobě lidských práv a svobod, a to i bez nároku na odměnu, ledaže mu v tom brání vážné důvody. Podle druhého odstavce je také za stejných podmínek povinen podílet se na výzvu Komory na projektech, jejichž cílem je uskutečňování principů demokratického právního státu nebo zdokonalení právního řádu České republiky.
1) Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii
2) Usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (etický kodex) ve znění pozdějších usnesení
